Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kuča, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1996)

13. 6. 2011

MNICHOV

ČECHY • Slavkovský les, Tepelská vrchovina • 725 m n. m. • 9 km SV od Mariánských Lázní, 7,5 km SZ od Teplé, 6 km JJZ od Bečova nad Teplou

JMÉNO A STATUT

1273 Greg. X. monio Tepl. confirmat villam de Tyzzona (=Tisová) de Heremita (=Mnichov), de Raiouo (=Rájov), de Chihan (=Číhaná), 1357 ad pres. abbatis monii Tepl. ad E. in Mnichow, exec. pleb. de Zabors, 1357 ad pres. Borssonis ad E. in Zanberk (=Prameny), exec. pleb. in Heremo (=Mnichov), 1369–1405 Heremita (fara), 1394 exec. pleb. in Heremita, 1412 ad E. in Heremita alias in Mnichow de cons. Bohussii, abbatis monii Teplicensis (místo Teplensis) dicte eccl. in Heremita patroni, 1437 městečko, 1459 Mnichowo, 1473 dy slosser Betscha vnd Neuwen Hartenstein mit allen zugeh., auch mit dem Aynsidell vnd dorfern, 1496 zum Aynsidel (záměrným omylem uveden jako ves), 1518 hammer pod Eynzyglem ležící, 1530 den markt Ainsidl, 1543 Ainsidell, *1549 město (MZ), 1598 městečko Michow jinak Wohnsigl (místo Ein-), 1654 Einsiedel, městečko, 1720 Einsidel, neopevněné městečko, 1757 Einsidel, městečko, 1788 Einsiedel, Mieschow, ein Marktflecken, 1802 Einsiedl, municipální město bez trhu, 1838 Einsiedel, Heremito, Mněchow, Mieschow, 1839 Stadt Einsiedl, 1847 město, 1854 MNICHOV, Einsiedl, 1921 město, 1938 EINSIEDL, 1945 MNICHOV

ÚZEMNĚSPRÁVNÍ PŘÍSLUŠNOST

1273, 1654 Plzeňský kraj, p. Teplá (klášter) (1530–47/49 zástavně při p. Bečov nad Teplou), 1850 o. Teplá, 1868 p. o. Teplá, *1901 p. o. Mariánské Lázně, 1938–45 německý zábor, 1949 o. Mariánské Lázně, 1960 o. Cheb

POČET DOMŮ

1654: 30/1 + 19+17**7 pustých d =66/8=74
1713: 109
1788: 137 d.
1843:136 d.
1869: 143 d.
1921: 129 d.
1930: •©Mnichov / Einsiedl: 135 d. (intravilán: 129 d.)
1950: 71 d.
1991: 43 d. (jen 36 d. trvale obydlených)

POČET OBYVATEL

1713: 543 duší
1843: 870 oby v.
1869: 1 074 obyv.
1890: 1 166 obyv.
1921: 913 obyv. (12 Č, 888 N)
1930: •©Mnichov / Einsiedl: 888 obyv. (39 Č, 838 N, 11 ciz.) (intravilán: 854 obyv.)
1947: 245 obyv.
1950: 296 obyv.
1961: 177 obyv.
1970: 288 obyv.
1991: 280 obyv.

PRIVILEGIA

1437 Tepelský klášter dal městečku právo svobodného odkazu majetku pro nejbližší příbuzné. 1493 Vladislav II. Jagellonský udělil Mnichovským práva městečka Teplé k provozování obchodu, vaření piva a výrobě sladu (roku 1496 král povolil klášteru tyto milosti odvolat, kdyby mu byly na překážku). • Znak je doložen pečetí od 15. stol. (MZ). 1549 Ferdinand I. navrátil Mnichov tepelskému klášteru a potvrdil mu privilegia. 1588, 1620, 1637 Tepelský klášter udělil městečku různá privilegia. 1727 Karel VI. vydal nařízení o povinné cestě z Chebu do Prahy přes Mnichov. 1737 Karel VI. povolil Mnichovským čtvrteční obilný trh. Do 1765 hrdelní soud IV. tř. 1786 Josef II. udělil městu rozšířené dědické právo a 4 dobytčí trhy. 1793 František II. povolil obilní trhy a prodej ostatních zemědělských plodin.

KATASTROFY

Požáry: 1863–1914 sedm větších požárů (zejména roku 1892).

(FEUDÁLNÍ SÍDLA)

Mnichov od svého vzniku patřil tepelskému klášteru, ve 14. století zde byl [manský dvůr], povinný službou ke klášteru. Na přelomu 14. a 15. století jej držel Bohuslav Tullinger z Mnichova. Roku 1495 klášter dvůr odkoupil. Ferdinand I. zastavil roku 1530 Mnichov Hanuši Pluhovi (Pflugovi) Z Rabštejna k p. Bečov nad Teplou; po konfiskaci v roce 1547 držela Mnichov královská komora, která jej roku 1549 klášteru vrátila.
Patrné podle Mnichova se v 15. století psala chebská měšťanská rodina „von Einsiedel", která po polovině 15. století získala od Jiřího z Poděbrad hrad Týřov a nazývali se pak „Týřovskými z Enzidle (Einsiedlu)".

RADNICE

Barokní radnice ve východním čele náměstí postavena v roce 1693, v letech 1725–30 přestavěna; obdélná, jednopatrová, s cibulovitou zvoničkou na střeše. Při vchodu půlválcový pranýř.

KOSTELY

Farní kostel doložen roku 1357. Ve 2. polovině 14. století děkanát Teplá, arcijáhenství Žatec. Roku 1713 farní kostel sv. Petra a Pavla, škola, kaple sv. Jana Křtitele nedaleko farního kostela.

[Kostelík sv. Jana Křtitele], zvaný též kaple sv. Siarda (v údolí Mnichovského potoka západně pod městem) – údajně založen v době vzniku tepelského kláštera (1193) sv. Siardem, který u něj měl mít poustevnu a nedaleko na svahu byl prý pochován ve zlaté rakvi, nad níž stála do roku 1897 světcova socha. Založení poustevny ve 13. století tepelským klášterem je velmi pravděpodobné. V 16. století poničen, roku 1600 je připomínána stará socha sv. Siarda, roku 1615 kostelík obnoven, roku 1664 znovuzřízen. Roku 1782 byl zrušen a postupně bořen. Dnes zachovány pouze zříceniny, vyznačující obdélnou loď a protáhlý, půlkruhově uzavřený presbytář; půdorys snad zachovává starou románskou formu.

Kostel sv. Petra a Pavla — založen údajně kolem roku 1320, roku 1609 přistavěna věž Antoniem de Haystallim (patrně de Aostallim), obnoven roku 1634. V letech 1719–25 zde tepelský klášter vybudoval nový velký barokní kostel – jednolodní, obdélný, se zkosenými rohy, s představěnou obdélnou prostorou pro kruchtu, trojboce uzavřeným presbytářem s obdélnou sakristií po severní a hranolovou věží po jižní straně. Roku 1809 zřízena tesařem M. Frankem cibulová báň věže, stavba obnovena v letech 1860 a 1905. Pod lodí se nachází dlouhá krypta s mumifikovanými mrtvolami z 18. století a rakvemi. Kolem kostela starý zrušený hřbitov s empírovými a novogotickými náhrobky z 1. poloviny 19. století.

Fara (východně při kostele) — barokní z 18. století, obdélná, jednopatrová, na vnějším portálu do dvora erb tepelského kláštera a letopočet 1710, na vnitřním vchodu do budovy letopočet 1782.

KLÁŠTERY

Dům chudých školských sester de Notre-Dame s kaplí Neposkvrněného Početí Panny Marie byl vybudován v letech 1853–56 nákladem tepelského opata Mariana Heindla jako jedna z prvních filiálek horažďovického mateřince; sestry uvedeny roku 1856. Budova z téže doby byla později částečně přestavěna. Sestry působily od roku 1856 ve škole s dívčím penzionátem, a od roku 1904 též v sirotčinci.

RŮZNÉ

Bohuslav Tullinger z Mnichova uzavřel roku 1397 s tepelským opatem dohodu o cínových dolech u Mnichova. V 15.–17. století těžba stříbra (údajně od roku 1484). Doly upadly za třicetileté války, uzavřeny v 19. století. Od počátku 16. století rozkvět řemesel, později též dobytkářství a lnářství. V 19. století středisko obchodu se západočeským chmelem. V blízkosti města se dobýval hadec, roku 1834 založena továrna na hadcové výrobky (vázy, desky aj.), která pracovala až do přelomu 19. a 20. století.

20. léta: 4 mlýny, 2 pily, kamenictví, sklad piva • spořitelna, záložna • sirotčinec • jazyková, hudební, dělnická škola

80. léta: domov důchodců, sociální ústav

URBANISTICKÝ VÝVOJ

Mnichov leží v odlesněné náhorní poloze okrajové části Slavkovského lesa v nadmořské výšce kolem 725 m n. m. Nejvyšší bod, převyšující výšku 750 m n. m., se nachází severozápadně od města. Odtud terén prudce spadá k západu do hlubokého údolí Mnichovského potoka se stopami po kostele sv. Jana Křtitele. Severně a severovýchodně od Mnichova se zařezává ještě hlubší údolí Pramenského potoka. Tímto směrem se celé město pozvolna svažuje a pod dolním (severovýchodním) koncem Mnichova se planina zahlubuje do boční úžlabiny. Jihovýchodně od Mnichova klesá úžlabina Bohuslavského potoka a terén se zde svažuje do kaňonu říčky Teplé. Pouze jižně od Mnichova pokračuje vyvýšený hřbet směrem k Rájovu a Mariánským Lázním.

Počátky Mnichova jsou spojeny s tepelským klášterem (10 km jihovýchodně), založeným roku 1193. S ním, přesněji s osobou sv. Siarda souvisel podle hodnověrné tradice vznik poustevny s pozdně románským kostelíkem sv. Jana Křtitele v údolí Mnichovského potoka pod nynějším Mnichovem, na úpatí Vlčího hřbetu (882,9 m n. m.). Pravděpodobnost, že na počátku vývoje Mnichova stála poustevna, potvrzuje téměř s jistotou jeho jméno – Heremita, tedy poustevník.

Tepelský klášter rozvinul ve 13. století v okolní nehostinné vrchovině rozsáhlou emfyteutickou kolonizační činnost, na níž se vedle Němců podíleli i čeští kolonisté. Členitý charakter krajiny, v němž chybějí široká údolí potoků, vedl k téměř obecnému uplatnění půdorysu typu radiální návesní záhumenicové vsi. Charakterizuje naprostou většinu zdejších vesnic. Základem je vždy náves, obvykle kruhová, jindy oválná, v závislosti na charakteru terénu někdy neuzavřená, kolem níž jsou seskupeny všechny usedlosti, od nichž se pak často až ke hranici katastru vějířovitě táhnou jednotlivé pásy záhumenicové plužiny. Mezi nejcharakterističtější vsi tohoto typu patří v oblasti mezi Teplou a Mnichovem například Kosmová, Sedlo, Číhaná. Ovesné Kladruby, Poutnov, polozaniklá Louka, s menšími návsemi Milhostov, Zádub, s výrazně malými návsemi Tisová, Babice, Závišín či Bohuslav. Velikost návsi se vždy řídila předpokládaným výsledným počtem osadníků, neboť pozdější rozmnožování jejich počtu bylo téměř vyloučeno, a vypovídá tedy také o významu příslušné vsi v celém vrcholně středověkém sídelním systému oblasti. Do skupiny velkých radiálních lokačních vsí patří i Mnichov, který se řadí k vůbec největším sídlištím tohoto typu. Utváření terénu zde vedlo k volbě téměř obdélného tvaru centrálního prostoru, ovšem i zde je osnova plužiny v plné míře radiální.

Dolní (severovýchodní), kratší strana obdélníku zůstala původně bez zástavby, neboť se obrací do zamokřenější nivy směrem ke klesající úžlabině. Ještě pravidelnější obdélník návsi obdobných rozměrů charakterzuje (či spíše do roku 1945 charakterizoval) i nedaleké Sítiny (Rauschenbach).

První doklad o existenci Mnichova jako vsi pochází z potvrzení majetku tepelského kláštera v roce 1273. Tehdy se jmenuje i většina okolních vesnic. Lze považovat zajisté, že tehdy již všechny existovaly ve své lokační podobě. Mnichov byl tedy někdy před rokem 1273 nově založen v náhorní poloze a jeho původní lokační osnova v podobě trojstranné vsi je na starších mapách (zčásti dodnes) jasné patrná. Zřejmě současně s lokací nebo o málo později (údajně kolem roku 1320) byl do struktury půdorysu začleněn i farní kostel, který zaujal vyvýšený západní roh celé osnovy.

Mnichov se záhy začal prosazovat jako centrum okolní oblasti, těžící asi již tehdy z polohy na důležité cestě z Chebu do Prahy (její trasa přes Mnichov byla císařským nařízením stvrzena ještě roku 1727), která se zde křížila s dalšími cestami. Ještě v předhusitské době se stal městečkem, které těsně po skončení husitských válek (1437) dostalo právo svobodného odkazu. Ke vzestupu Mnichova nepochybně přispěly okolní cínové doly, doložené roku 1397, kdy o nich uzavřel dohodu s tepelským klášterem zdejší klášterní man Bohuslav Tullinger z Mnichova, držitel mnichovského manského dvora (klášter jej vykoupil roku 1495). Údajně od roku 1484 se na Mnichovsku značně rozvíjela i těžba stříbra. Roku 1493 pak městečko získalo od krále stejná práva jako městečko Teplá. Obavy kláštera či městečka při klášteře z přílišné konkurence Mnichova se odrážejí ve skutečnosti, že již roku 1496 král klášteru umožnil, aby udělená privilegia mohla být klášterem v případě potřeby zrušena. Mnichov je tehdy dokonce označován jako ves. což však jistě záměrně nevystihovalo reálný právní stav. Také v pramenech se Mnichov od počátku 16. století jeví jako prosperující městečko, které se samo již ve 2. polovině 16. století často nazývalo dokonce městem.

Potřebám městečka dosavadní velkoryse dimenzovaný vesnický půdorys přirozeně nevyhovoval, protože velký centrální obdélný prostor byl jednak příliš velký, jednak se příliš svažoval. Z celé „návsi“ byla proto vyčleněna horní (jihozápadní) strana, podél níž se uvnitř plochy zformovalo poměrně úzké náměstí, navazující na kostel. Z okrouhlého tvaru parcel a odpovídajícího tvaru malého rybníčku pod tímto náměstím, na okraji nezastavěné střední a dolní části „návsi“ na mapě stabilního katastru (1839), nelze vyloučit, že opevněný manský dvůr stál právě zde. Vznikl-li totiž druhotně, mohl se jen obtížně začlenit do stávající struktury usedlostí. Po jeho zániku někdy v 16. století se pak pod náměstím zformovala značně spletitá uliční síť.

Před třicetiletou válkou již byl proces městské proměny Mnichova v základních rysech dokončen, o čemž svědčí i počet domů a usedlostí (74). Válečné události Mnichov těžce postihly, údajně zůstával dokonce dva roky zcela pustý a zničeny byly i originály všech privilegií. Značný úpadek zaznamenaly i doly, postižené též odchodem protestantských horníků. Údaje Berní ruly (1654) však již poskytují obraz stabilizovaného sídliště, v němž zůstávalo jen osm pustých domů. Ve 2. polovině 17. století a v 1. polovině 18. století pak Mnichov dále rostl a zaznamenával značný rozvoj cechovní výroby; běžně se již nazýval městem, třebaže v centrálních pramenech se tak prosadil až roku 1802. V této době došlo kromě další koncentrace zástavby kolem náměstí i k obestavění jihovýchodní strany někdejší návsi po vnitřní straně, čímž zde vznikla dlouhá ulice, v dolní části se rozšiřující. Rozparcelována byla celá plocha návsi, ale na protější straně tento proces začal až před polovinou 19. století. Naopak poměrně záhy došlo k obestavění vnější a zčásti i vnitřní linie dolní, dříve otevřené severovýchodní strany návsi.

Po polovině 19. století se již Mnichov nevyvíjel. Zůstal stranou nových císařských silnic, s výjimkou silnice z Mariánských Lázní do Bečova nad Teplou, která před město dospěla již v letech 1827–32, ale úsek přes Mnichov byl dokončen až před rokem 1839 a celá trasa až v letech 1854–60. Ani průmysl se zde významněji nerozvinul. Přesto až do roku 1890 počet obyvatel mírně rostl a tehdy dosáhl vývojového maxima (1 166). V období let 1863–1914 mimoto rozvoj města zpomalilo sedm velkých požárů, zvláště v roce 1892, kdy došlo k rozsáhlé přestavbě. Ve 20. století potom stagnace pokračovala.

Katastrofou se pro Mnichov i celou okolní oblast stal odsun německých obyvatel po roce 1945 a dočasné uzavření sousedního Slavkovského lesa pro vojenské účely. Dosídlení, které v těchto klimatických podmínkách bylo objektivně obtížné, tím bylo ještě ztíženo. V následujících desetiletích vlády komunistického režimu byl Mnichov systematicky devastován a z velké části zbořen. Ze střední a dolní „vesnické“ části zůstalo torzo s několika izolovanými skupinami domů, takže původní prostorové uspořádání dnes není bez starých plánů čitelné. Také v horní části města byla většina domů, včetně celých bloků, zbořena. Téměř uceleně se zachoval jen jihovýchodní konec náměstí s radnicí, zatímco severozápadní část byla zbořena beze zbytku. Vrcholem zkázy pak byla koncem 80. let výstavba skupiny montovaných rodinných dvojdomků typu Okal v západní části jižní strany náměstí. Nerespektují původní stavební čáru a svou hmotou i výrazem prostředí města zásadním způsobem znehodnotily a mimoto téměř vyloučily případnou kontextuální dostavbu. Ta však zůstává spíše teoretickou možností i na ostatních místech bývalého města, neboť Mnichov dnes naprosto postrádá ekonomické předpoklady přežití alespoň v současném rozsahu, o čemž svědčí i rozpadající se objekty odpudivého zemědělského komplexu, vybudovaného v období socialismu severozápadně od kostela. Kostel s farou a klášter zkáze téměř zázrakem unikly.

Obrázky

Mnichov, mapa stabilního katastru z roku 1839.
Mnichov, státní mapa odvozená z roku 1990.
Mnichov, celkový pohled; před rokem 1945 (JF).
Mnichov; před rokem 1945 (JF).
Mnichov, náměstí s kostelem; před rokem 1928 (JF).
Mnichov, pohled od jihovýchodu k radnici a kostelu: foto R. Kodera 1997.
Mnichov, pohled náměstím k radnici; 1934 (PF).
Mnichov, pohled od radnice na zbořenou jihozápadní část náměstí, nahrazenou montovanými rodinnými domky, vpravo kostel; 1998.

 

Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1996

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář